Irena chtěla být zdravotní sestrou od malička. „Toužila jsem pomáhat lidem a starat se o ně,“ vzpomíná. Vybrala si tedy zdravotnickou školu v Chrudimi a hned po maturitě nastoupila na pooperační oddělení na chirurgii.
V rámci rozšíření kvalifikace si udělala specializaci ARO/JIP a začala pracovat na chirurgickém JIPu v Pardubické nemocnici. „Tady jsem se poprvé setkala s onkologickými pacienty, které jsme operovali, a mě zajímalo, co se s nimi děje dál. Proto jsem po téměř dvaceti letech přešla do onkologického centra Multiscan, kde pracuji už přes devět let, z toho šest let jako staniční sestra,“ popisuje.
Co mi přináší radost?
Naše centrum je svou atmosférou rodinné a pacienti se k nám v různých cyklech vracejí. Je krásné vidět, že tu vznikají dlouholetá přátelství a pacientky pak spolu jezdí třeba do lázní. Radost mám i z každého vyléčeného pacienta, který k nám dochází už jen na kontroly, a já vidím, že mu opět dorůstají vlasy.
Jak naše centrum vnímají pacienti?
Snažíme se, aby se u nás pacienti cítili dobře, a snad se nám to i daří. Nezřídka se mi stává, že mi pacient řekne: „Sestřičko, je to divné, ale já se k vám vždycky těším.“
Jak relaxuji po práci?
Dvakrát týdně cvičím jógu, o víkendu jezdím na chaloupku, kterou máme nedaleko od Veselého Kopce na Vysočině. S manželem máme zásadu, že doma se o práci nebavíme.
Jak vypadá den staniční sestry?
